Symbolika a obrázky z dějin snubních prstýnků

„Štěstí je skutečné jen tehdy, když ho máte s kým sdílet.“

(Jon Krakauer)

Jedinečný den, magický okamžik slovíčka ANO a originální prsteny, vyrobené dle vašich představ tak, aby vás popsaly a doplňovaly, pečetící vaši vzájemnou oddanost.


Našli jste své štěstí. Objevili jste člověka, vedle kterého chcete večer usínat, se kterým se toužíte ráno probouzet, který bude dobrým rodičem pro vaše děti a podrží vás v každé životní situaci, tedy v dobrém i zlém. Velký sen o lásce se splnil a vy plánujete to nejkrásnější vyvrcholení partnerského života – svatbu. Gratulujeme!

Důležitou součástí jsou i snubní prsteny, které si páry vyměňují při manželském slibu. Proces jejich výběru prozradí mnohé i o vašem vztahu – o tom, jak jste schopni se dohodnout, doplňovat se a komunikovat při výběru symbolů vaší lásky. Ne každý však přesně ví, co a kde hledat, a od toho jsme tu my. Věříme na lásku a chceme vám s volbou dokonalých snubních prstenů pomoci. Přečtěte si našeho průvodce, který vám jako lehký vánek pošeptá, jaké prstýnky by vás měly provázet životem. Vybírejte s láskou a pamatujte, že šperky jsou na celý život.

Pokud se o tomto symbolu věčné lásky a manželského svazku chcete dozvědět více, čtěte dále. Připravili jsme pro vás krátký exkurz do historie, odhalíme vám všechna tajemství, která v sobě snubní prsteny skrývají, a dozvíte se i řadu dalších zajímavostí, které se s těmito šperky pojí.

Snubní prsten
Snubní prsten osazený diamanty ve stylu hvězdné oblohy

Střípky z historie

Představa páru vyměňujícího si snubní prstýnky během svatebního obřadu se k této tradici váže snad odnepaměti. Kroužek na určitém prstu naznačuje, že jeho nositelka je vdaná a nositel ženatý. Jaké však bude vaše překvapení, až se níže dočtete, že ceremonie výměny prstenů mezi partnery, která dnes neodmyslitelně patří k západnímu světu, pochází až z 20. století? Nicméně odůvodnění a původ předávání prstenu, který symbolizuje sňatek, slib věrnosti a spojení srdcí, lze hledat už před tisíci let. Tento prastarý svatební zvyk se v průběhu staletí a napříč kulturami měnil, a proto jeho prvopočátek leží zahalen mlhou tajemství.


Na návštěvě ve starověkém Egyptě: prsten jako symbol nekonečna

Dávní Egypťané prý při svatebním obřadu využívali prstýnky již kolem roku 3 000 př. n. l. Kroužek splétali z rákosu nebo konopí, které rostly kolem životadárného Nilu. Kruh jako symbol věčnosti však nevyužívali pouze obyvatelé z delty této řeky, ale i další starověké kultury. Manžel provlékal své ženě prsteníček otvorem prstenu, který měl představovat vstup do společné budoucnosti. Ani volba prstu nebyla náhodná – právě jím prý prochází žíla spojená přímo se srdcem. Nasazením prstýnku muž ve svoji vyvolenou vkládal důvěru v její schopnost pečovat o jeho dům.

Snadno zničitelné rákosové kroužky brzy nahradily obroučky vyřezávané z kostí, kůže nebo slonoviny.


Starověký Řím: nevěstu za prsten

Ani Římané se tradici snubního prstenu nevyhnuli, šperk však často předával ženich nevěstině otci a sloužil jako symbolická platba za kupovanou manželku. Ve 2. století př. n. l. římští manželé věnovali hodnotné obroučky z drahého kovu jako odznak důvěry: muž ženě věřil, že se dobře postará o jeho cenný majetek. A samozřejmě z těchto časů pochází i první vyrývání vzkazů na prstýnky.

Prsteny mohly být nošeny na každém prstu, přesto Římané i Řekové upřednostňovali čtvrtý prst levé ruky, neboť i oni věřili v jeho přímé spojení se srdcem.


Z židovských tradic: nenositelný snubní prsten

Židé nosívali snubní prsten na prostředníčku nebo palci, dnes ale dávají přednost spíše ukazováčku. Ve starověku při svatbách využívali zvláštní obroučky tvarované jako střecha židovského chrámu, a tak velké a neforemné, že se nedaly nosit obvyklým způsobem. Častokrát je vlastnila synagoga a na svatební ceremonii je pouze zapůjčovala, neboť byly potřeba pouze po určitou část obřadu. Existují i legendy, že tyto prsteny se na svatbách používaly k přidržování myrtových větví.


Křesťané: i přijali jsme pohanskou tradici

Dlouhá staletí vnímali křesťané předání snubního prstenu jako pohanskou tradici. Svůj názor změnili až v 2. polovině 9. století, kdy církev začala oslavovat oficiální sňatky. Dle zvyku měl ženich po slovech „Tímto prstenem si tě beru za ženu.“ navléci obroučku na prst a pokračovat „Toto zlato a stříbro ti dávám.“ a vložit nevěstě do dlaně mince. Ve středověku nebylo manželství nutně spojením dvou milujících se duší, ale smlouvou mezi rodinami a způsobem, jak zajistit ekonomickou soběstačnost mladého páru.


Romantická renesance: když dvé se v jedno spojí

Z romantické Francie pochází tzv. gimmel prstýnek tvořený dvěma propletenými kroužky – jedním pro nevěstu, druhým pro ženicha. Jednotlivé části snoubenci nosili až do svatby, kdy muž své vyvolené předal svoji polovinu a jeho žena po obřadu nosila spojený šperk. Dva kruhy se staly jedním, stejně jako partneři vstoupivší do manželství.


Irské claddagh prsteny

Některé prameny tvrdí, že claddagh prstýnky, jež tvoří spojené dlaně držící korunované srdce, se datují až do římských dob. Důkazy o nich však spadají až do středověku a renesance, kdy se začaly využívat jako zásnubní a snubní kroužky – v závislosti na tom, na kterém prstu zrovna jsou a jakým směrem ukazuje korunka (v případě sňatku ke špičce levého prsteníčku).

Stříbrný prsten
Claddagh prsten je tradiční irský prsten přátelství, lásky a věrnosti


20. století: rozmach pánských snubních prstenů

Až do 40. let 20. století pánové snubní prstýnky nenosili. Teprve válečné časy je při bojích v zámoří a daleko od domova přiměly navléknout na prst kroužek jako demonstraci vzpomínek na manželku a odhodlání vrátit se k ní. Po 2. světové válce se důkaz lásky proměnil v tradici.

Snubní prsteny
Pánský snubní prsten v kombinaci bílého a růžového zlata a dámský eternity prsten

Symbolika snubních prstýnků

Snubní prsten vstoupil do světa manželství jako symbol vlastnictví: muž si označil ženu a dal tak ostatním na první pohled najevo, že je jeho. Postupně se z obroučky stal znak domova, ve kterém bude nevěsta trávit veškerý čas a bude tak vyloučena z veřejného života. Až v 11. století získává kroužek dnešní význam věrnosti (zprvu samozřejmě především manželčiny věrnosti). Navléknutí prstenů při obřadu po celá staletí znamená spojení partnerů a důkaz lásky, věčné a nekončící, a stejně tak ochrany, již muž ženě poskytuje.


Prsten jako nekončící kruh

Tvar snubního prstenu představuje nezlomitelný slib a závazek. Kroužek nemá začátek ani konec stejně jako manželství. V tuto filozofii věřila i celá řada starověkých kultur. Většina náboženství považuje sňatek za „půlku víry“. Někteří historikové se domnívají, že svatební prsten tvoří dvě poloviny, které se spojují v nerozlučitelný celek. Uzavřením kruhu muž pečetí i svoji víru.

Kruh – archetyp nejen pro nekonečno, ale i pro celistvost a návrat domů. Jako takový vypovídá o nebeské báni, opakujících se ročních obdobích plných cyklických rituálů a oslav.


Prsten jako pouto, které svazuje duši s tělem

Nejstarší snubní prsteny se prý umisťovaly kolem končetin, ne na prst. Vzhledem k tomu, že v dávných dobách byla úmrtnost vysoká, lidé věřili, že duše může z těla jen tak vytéci a ukončit život. Ve své pověrčivosti hledali způsob, jak zachovat duši nedotčenou. Manželé proto svým novomanželkám ovazovali kotníky a zápěstí spletenými větvičkami a trávou. Doufali, že tak prodlouží jejich život.


Prsten jako symbol vlastnictví

Na základě tradic muži navlékali ženám prsteny na levou ruku a dokazovali tak, že dotyčná jim patří. Levá strana se vždy považovala za slabší než pravá a symbolizovala tak podřízenost manželky manželovi.


Prsten jako magický symbol

Kroužky vynikají hluboce zakořeněným magickým významem a prolínají se desítkami starých lidových příběhů. Prstýnky v nich zpravidla mají moc ochránit nositele před zaklínadly a kouzly. Dnes při klasických svatebních obřadech snubní obroučky požehná kněz, a tak pokračuje v tradici, která jim přiřkla ochranný aspekt.

Snubní prsteny zachycují celou řadu slavnostních, symbolických a společenských prvků manželství a uchovávají mnoho významů a trvalou a neustálou připomínku posvátného svazku. Starověké, přesto moderní, ponořené do tradic a tajemství, přesto téměř univerzálně srozumitelné: takové jsou svatební kroužky, jež v sobě v jediném rezonujícím symbolu kloubí klenotníkovo umění, snoubeneckou úctu a půvab lásky a partnerství.

Snubní prsten
Magicky působící snubní prsteny potažené černým rhodiem a zdobené černými diamanty

Zajímavosti:

1. Raně východoasijské kultury používaly snubní prsteny jako pečeť právní smlouvy. Běžné u nich byly kroužky tvořené několika dílky, jež bylo velice náročné nasazovat a skládat. Při stažení z prstu se prstýnek obvykle rozpadl a manžel tak poznal, jestli jeho paní snubní kroužek během jeho nepřítomnosti odložila.
2. Viktoriánská Anglie zpopularizovala svatební prsteny v podobě hada. Inspirovala se totiž zásnubní obroučkou, kterou daroval královně Viktorii její milovaný manžel Albert. Had stočený do kruhu navíc symbolizoval věčnost.
3. Snubní prsteny se nepoužívají při tradičních indických a muslimských svatbách, ačkoliv v těchto kulturách jsou velice rozšířené zásnubní kroužky. Indické nevěsty při svatebním obřadu obdrží náhrdelník se zlatým přívěskem a propracované stříbrné prstýnky na prsty u nohou, které značí jejich rodinný stav.
4. Archeologové nalezli důkaz o snubních prstenech u starověkých Egypťanů v hieroglyfických nápisech.
5. Ve středověké Evropě zahrnoval svatební obřad navlečení snubního prstenu na nevěstin ukazovák, prostředník a prsteník. Symbolicky se tak vzdával hold Svaté trojici.
6. Materiál na výrobu snubního prstenu vždy závisel na dostupnosti a ceně. Dnes hraje prim zlato a platina. Někteří lidé si však volí i netradiční alternativy, jako je titan nebo tetování.
7. Římané začali personalizovat snubní prsteny. Tuto tradici od nich převzali Byzantinci a středověk ve formě prstýnků s vyrytými podobiznami nebo figurami snoubenců. Příchod raného křesťanství s sebou přinesl vyobrazení Ježíše nebo kříže mezi ně, který měl požehnat jejich sňatku.
8. Ač platí, že nošení snubních prstenů oběma manželi se masově rozšířilo až po 2. světové válce, je nutno podotknout, že jako první s obřadem, při němž si snoubenci vymění svatební kroužky, přišla řecká ortodoxní církev na počátku 14. století.
9. Stejně jako ve starověkých kulturách bylo i ve středověku navlečení snubního prstenu na nevěstin prst chápáno jako uznání vlády muže nad ženou.