České korunovační klenoty

Když se řekne české korunovační klenoty, nejspíš si představíte korunu, žezlo a jablko. A určitě s nimi máte spojenou dobu Karla IV. Na příležitostných výstavách můžete obdivovat jejich umělecké zpracování a pocítit sílu skutečných odznaků královské moci. Hodnota klenotů je nevyčíslitelná.

Uložení korunovačních klenotů

České korunovační klenoty se užívaly ke korunovaci českých panovníků. Tvoří je Svatováclavská koruna, královské žezlo, královské jablko a korunovační plášť. Někdy se předměty označují jako český svatovítský poklad, jehož součástí je i ostatkový kříž a Svatováclavský meč. Vše se nachází v korunní komoře nad Svatováclavskou kaplí v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, a to už od roku 1791.

Klíče od komory má sedm významných světských a církevních hodnostářů. Aby se dveře odemkly, musí se sejít:

1. Prezident ČR
2. Předseda vlády ČR
3. Předseda Senátu Parlamentu ČR
4. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
5. Primátor hlavního města Prahy
6. Pražský arcibiskup
7. Probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta
   

Každý z nich hlídá jeden klíč.

České korunovační klenoty pod drobnohledem

A teď už se pojďme podívat na jednotlivé předměty, které jsou součástí svatovítského pokladu.

Svatováclavská koruna

Korunu prý nechal ke své korunovaci zhotovit Karel IV. v roce 1346, aby o rok později už byla k dispozici. Měří 19 cm a váží zhruba 2,4 kg. Na výzdobu použili 96 drahých kamenů a 20 perel.

Koruna nebyla osobním majetkem krále, ale patřila celé zemi prostřednictvím patrona sv. Václava. Používala se jenom při výjimečných příležitostech jako důkaz spojení krále a země. Stala se vtělením české státnosti a jako symbol ztělesňovala jednotu území, které tvořily země Koruny české. Jednalo se o relikviářovou korunu, protože v křížku na jejím vrcholu se původně nacházel trn z Kristovy trnové koruny. Relikvie podtrhovala její posvátný charakter a český král býval tedy symbolicky korunován stejnou korunou jako Ježíš.

Koruna je z 21-22kt zlatého plechu o tloušťce 1 mm. Skládá se ze čtyř dílů spojených závlačkami. Tyto části v podobě stylizovaných liliových květů zdobí drahokamy upevněné v kornoutovitých šatonech vysokých zhruba 2 cm. Uchycují je zlaté drápky. Korunu pojí ještě dvě křížící se kamary (oblouky, původně z jiné čelenky).

Vrchol koruny v místě spojení kamar doplňuje zlatý křížek se safírovou kamejí. V kříži se podle latinského nápisu „Hic est spina de corona Domini“ původně skrýval zmiňovaný trn z Ježíšovy koruny.

Drahokamy Svatováclavské koruny:

• Přední strana: ústřední červený rubelit (dříve považovaný za rubín), pět červených spinelů, velký modrý safír a na vrcholu lilie perla. Horní spinel ve tvaru srdce má optimální barvu a je dokonale čistý, což jej řadí k největším a nejkvalitnějším kusům na světě.
• Pravá strana: v horní části akvamarín (dříve považovaný za zelený safír), šest modrých safírů, červený spinel a na vrcholu lilie perla.
• Levá strana: červený spinel, sedm velkých modrých safírů a na vrcholu lilie perla.
• Zadní strana: velký modrý safír, světle modrý safír, 13 červených spinelů, bezbarvý spinel a na vrcholu lilie perla.
• Kamary: 16 perel, 25 smaragdů, 15 rubínů a čtyři červené spinely.
• Vrcholy pantů: na každém červený spinel.
• Křížek: modrá safírová kamej ve tvaru kříže, která znázorňuje ukřižování Krista, modrý safír a dva červené spinely.

Drahokamy jsou zpravidla jenom valounky přileštěné na povrchu. Výjimku tvoří tři spinely na přední a čtyři safíry na pravé straně v primitivním facetovém brusu. Unikátní je velký safír vybroušený do nízké čtyřboké pyramidy.

Královské jablko

Jablko o váze 780 gramů a výšce 22 cm objednal Ferdinand I. v letech 1532-1534. Zdobí ho šest červených spinelů, osm modrých safírů a 31 perel. Je z 18kt zlata. Jablko dnes chrání kožené pouzdro se znakem ČSR z roku 1929.

Obě zploštělé polokoule vynikají precizními tepanými reliéfy, které vyprávějí biblické příběhy. Na horní polokouli vidíme Pomazání Davida na krále a Zápas Davida s Goliášem, na spodní tři scény z knihy Genesis: Adam klečící před Stvořitelem, Uvedení Adama do ráje a Stvořitel varující Adama a Evu přes stromem poznání. Dolní část jablka symbolicky králi připomíná, že je Adamovým synem, a proto poznamenaný dědičným hříchem. Horní část ho přirovnává k Davidovi, kterého za krále povolali a pomazali a od kterého se očekávají stejné hrdinské činy.

Polokoule spojuje ozdobný prstenec a završuje velký křížek. Pod ním se nachází latinský nápis „Domine in virtute tua letabitur rex et super salutare tuam exultabit“. Podnož kříže zdobí šest sfing.

Královské žezlo

Žezlo z 18kt zlata měří 67 cm a váží 1 013 g. Vyrobit ho nechal opět Ferdinand I. Blyští se na něm čtyři safíry, pět spinelů a 62 perel. Kožené ochranné pouzdro se zlaceným ornamentem pochází z 19. století.

Hlavice žezla odkazuje na rozvinutý fantastický květ se spirálovými stvoly. Z nich vyrůstají prostorově výrazné drahé kameny a perly. Celou plochu těla žezla pokrývají motivy vinných úponků, lístků, květů a akantů a doplňuje barevný smalt.

Korunovační plášť s hermelínem a vlečkou a štola

Oděv samozřejmě není původní z doby Karla IV. Spekuluje se, že sloužil k obřadům od korunovace Ferdinanda II., případně Ferdinanda III., tedy od počátku 17. století. Vyrobili ho ze zlatohlavu (hedvábné nitě obtočené zlatým drátkem) a olemovali zimní kožešinou z hranostaje. Plášť i štola zůstávají díky péči a střídmému používání v dobré kondici.

Roucho se pojí s komplikovanou symbolikou a jeho oblékání doprovázela řada speciálních úkonů, připomeňme svěcení, pomazávání a zaříkávání.

Plášť je dlouhý 236 cm a široký 312 cm.

Klenoty, které nejsou součástí korunovačních klenotů, ale svatovítského pokladu

Ostatkový kříž

Zlatý ostatkový (tzv. korunovační kříž) nechal vyrobit Karel IV. v 50. letech 14. století jako součást karlštejnského pokladu. Součástí svatovítského pokladu se stal až v 17. století. Při korunovaci se používal jiný, dnes už neznámý kříž.

Ostatkový se mu říká proto, že obsahuje ostatky spojené s umučením Ježíše Krista. Nachází se v něm dřevo kříže, část provazu a hřeb z kříže. Zdobí ho safíry, kameje a perly.

Svatováclavský meč

Gotický meč se při korunovaci používal běžně. Stejně tak byl vždy součástí svatovítského pokladu, uložený býval ale zvlášť. Meč vnímali jako speciální relikvii sv. Václava a k obřadu si ho pouze zapůjčovali.

Podle korunovačního řádu dokonce král meč potom, co mu ho vloží do rukou, obětuje na oltář Bohu. Nejmocnější ze šlechticů, kteří se účastní korunovace, potom meč vyplatí a nese ho v čele korunovačního průvodu.

Zajímavosti

• Když měl panovník na hlavě skoro 2,4kg těžkou korunu a v rukou 800g jablko a víc než 1kg vážící žezlo, mohl si nejen symbolicky uvědomit, že vládnutí je i břímě.
• Původní korunovační klenoty se pravděpodobně ztratily za vlády Fridricha Falckého, který je při svém útěku z Prahy zanechal na Staroměstské radnici.
• Současné jablko a žezlo nejspíš patřily císaři Matyášovi a součástí českých korunovačních klenotů se staly v době, kdy se spolu se Svatováclavskou korunou dovážely z Vídně do Prahy jen na korunovace.
• Ve středověku chránilo před krádeží nebo poničením české korunovační klenoty nejen císařské nařízení, ale i papežská bula. Zloděje by stihla exkomunikace. Česká šlechta klenoty vždycky řádně střežila a v případě nebezpečí je odvážela z Prahy. Nejčastěji se ukrývaly na Karlštejně, ale třeba koruna byla i ve Vídni, Českých Budějovicích nebo Velharticích.
• Koruna se uchovávala na lebce sv. Václava v jeho relikviářové buste ze zlaceného stříbra, kterou nechal zhotovit Václav II. V inventáři pražské kapituly se o ní objevuje první zmínka v roce 1387.
• První byl Svatováclavskou korunou korunován Karel IV., poslední Ferdinand V. Habsburský.
• Safíry na české koruně patří k nejkvalitnějším na světě.
• Věrnou kopii koruny vyrobil v 60. letech 20. století v rámci zakázky prezidentské kanceláře zlatník Jiří Belda.
• Korunovační klenoty se nachází nad Jižní branou Svatovítské katedrály. Karel IV. si přál, aby pod nimi procházeli lidé vstupující do chrámu.