Faktory ovlivňující kvalitu brusu

Při hledání ideálního kamene, do něhož se vám vyplatí investovat, popř. diamantu, jehož kvalita bude odpovídat ceně, již zaplatíte, se nezapomeňte nejprve seznámit s faktory, které ovlivňují kvalitu brusu. Prozkoumání těchto kategorií vám ukáže, jakým způsobem dokáže něco tak obyčejného jako světlo ovlivnit krásu a vzhled drahokamu. Proporce diamantového brusu představují vědecký pohled na věc a přesné propočítání jednotlivých úhlů mezi fazetami. Symetrie zas dokazuje, jak významná je brusičova pečlivost a zručnost. Vyváženě vybroušené fazety už na první pohled se světlem hospodaří lépe. Čím více se dotyčná čísla blíží hodnotám, které GIA a další laboratoře uznávají jako ideální (proporční diagram diamantu), tím více se kámen leskne a třpytí a tím hezčí se zdá.

Nejlépe vybroušené diamanty vynikají brilancí, ohněm a jiskrou. Velkou roli hraje i hloubka brusu, jež určuje, kolik světla se odrazí správným směrem. Leštění zas má vliv na to, jestli budou světelné paprsky kamenem procházet snadno a správně (a tím vylepšovat brilanci), nebo ne.

Řádky níže neopomíjejí ani chyby, jichž se řemeslník může při své práci dopustit a které negativně působí na symetrii a jež mohou zůstat po leštění.


Proporce diamantového brusu

Proporce diamantu jsou definované vztahem mezi velikostí, tvarem a úhlem každé fazety (plošky). Existuje obrovská škála kombinací, jež nakonec ústí v interakci kamene a světla. Když se světlo dotkne diamantu, přibližně 20 % se ho okamžitě od povrchu odrazí (kámen se zatřpytí). Ze zbylých 80 %, které vstoupí do něj, část unikne kaletou, kde jej pozorovatel nedokáže ocenit. Dobře vybroušený diamant bude mít každou fazetu umístěnu v takové poloze a úhlu, jimiž maximalizuje množství světla, které se odrazí z koruny zpět do oka pozorovatele. Toto odražené světlo je vnímáno jako jiskra, oheň a brilance.


Účinky světla na diamant

Účinky světla jsou popisovány jako výsledek toho, jakým způsobem broušený a leštěný diamant odráží a ohýbá světelné paprsky. Po svém vstupu do kamene světlo, které sníží svoji rychlost z 300 000 km/s na 125 000 km/s, může jednoduše nerostem projít, nebo se odrazit. V prvním případě zůstává neviditelné, ve druhém vytváří brilanci, jež diamant rozjasňuje. Kameny, jež většinu vstupujícího světla odráží, se pozorovateli jeví jako třpytivé a jiskřivé.

Účinky světla na diamant

Sledujme paprsek světla (zelený), který vstupuje do diamantu s ideálními proporcemi korunou. Nejprve se zpomalí a ohne. Uvnitř kamene se plně odrazí o dvě fazety pavilonu a opustí ho tabulkou jako bílé světlo. Budeme-li se soustředit na jiný paprsek světla (růžový), který do diamantu proniká tabulkou, opět se odrazí od dvou pavilonových fazet. Následně při opouštění kamene narazí na korunu, jež zafunguje jako hranol a bílé světlo rozptýlí do duhového spektra.

Efektivně lze ohodnotit účinky světla na diamant tím, že si ho prohlédnete za různých světelných podmínek. Pak snáze určíte brilanci, oheň a jiskru kamene.


Brilance (brilliance)

Brilanci jako základní atribut krásného diamantu tvoří dva komponenty: jas a kontrast. První zmíněný definuje množství světla z okolí, které kámen dokáže vrátit zpět do zorného pole pozorovatele. Pokud světlo shora uniká spodní částí diamantu, má ten přirozeně méně jasu. Příliš hluboké či mělké kameny částečně fungují vůči pozorovateli jako zrcadlo – světlo je následně blokováno hlavou majitele, a proto se ho z diamantu méně odrazí, což vede k menšímu množství jasu. Druhý zmíněný – kontrast – je ideální v případě, jestliže připomíná šachovnici. Ačkoliv se zpět odrazí pouze polovina světla, jeví se kámen jasnější, především při pohybu, neboť jiskří.

Brilance popisuje živost diamantu, která vychází z kombinace všech odlesků bílého světla z povrchu a vnitřku vyleštěného kamene. Tmavé oblasti nejsou inkluzemi, ale pouze stíny vytvořenými brusem, nebo předmětem, který stojí mezi diamantem a zdrojem světla. Čím větší množství světla se odrazí spolu se správným kontrastem, tím více se kámen třpytí. Kulatý briliant (round brilliant) vykazuje výraznější brilanci než jiné tvary (fancy), a to kvůli vynikajícím vlastnostem briliantového brusu, který dokáže odrážet nejlépe světlo.

Vliv na brilanci má i odraz, lom a rozptyl světla.

Odraz
Odraz

Jako odraz světla (light reflection) se definuje světlo, které dopadne na povrch kamene a ihned se odrazí zpět. Za sebou zanechá zablesknutí, jež je impozantní, ale je pouze malou částí toho, co diamant se světlem dokáže. Odrazí se pouze část světla, zbytek ho vstoupí do kamene.

Lom
Lom

Při svém pohybu diamantem se světelný paprsek rozpadá a láme a vytváří proslulou jiskru. Odborníci to označují jako lom světla (light refraction).

Rozptyl
Rozptyl

V podstatě jsou diamanty drobné a složité hranoly, do nichž světlo vstupuje horní částí, pak se uvnitř ohýbá, dokud se nenasměruje zpět nahoru. Dochází k rozptylu světla (light dispersion) do všech barev duhy a kámen tak získává svůj lesk. Lom a rozptyl vytvářejí přirozené světlé a tmavé oblasti v lámaném paprsku v závislosti na tom, jak světlo dopadá na jednotlivé plošky.


Jiskra (scintillation)

Jiskra se definuje jako hra světla či intenzivní jiskření, které z diamantu vychází při jeho pohybu. Tyto záblesky černé a bílé jsou nejvýraznější v těch částech, od nichž vstupuje silné světlo pod několika úhly. Jiskru ovlivňuje velikost kamene, počet fazet, proporce a fyzická a optická symetrie.


Oheň (fire)

Světlo, jež diamant odrazí, se objevuje v zářivých bílých záblescích nebo v barvách duhy a označuje se jako oheň. Způsobuje ho správný sklon a rozptyl paprsků při průchodu kamenem. Čím více se diamant na barevné škále blíží písmenu D, tím zajímavěji zbarvený oheň bude vykazovat.

Experti na tyto drahé kameny již dlouho vědí, že ostřejší úhly koruny a malé tabulky (tak typické pro staré tvary) vytvářejí více ohně. Tato kombinace však ústí i v menší návratnost světla. V jejím důsledku lze snáze pozorovat záblesky ohně, které by se jinak ztratily v záplavě bílých třpytivých jisker. Z tohoto důvodu se zdá, že staré kameny a fancy tvary vynikají velkým množstvím ohně.

Oheň je lépe pozorovatelný v tmavší místnosti, v níž je méně světelných zdrojů. Nádherně ho dokáže rozehrát svit svíček. Naopak jiskra kamene vynikne v dobře osvětlených oblastech. Oheň i jiskru zároveň maximalizuje silné bodové světlo, které s oblibou využívají klenotníci ve svých showroomech. Vyniká-li kámen jak ohněm, tak jiskrou, dosahuje nejvyšší možné brilance.


Odraz světla na základě proporcí diamantu

Ve schématu níže jsou zobrazeny tři možné způsoby odrazu světla podle proporcí kamene. Mělkost či velká hloubka pavilonu vedou k nechtěným únikům světla a snižují tak cenu diamantu.

Ideální brus
Ideální brus

V ideálně vybroušeném diamantu proniká světlo každou fazetou pod úhlem, který mu dovoluje odrazit většinu světla zpět do koruny. Když fazetami koruny prochází světlo pod nízkým úhlem, láme se. V tomto případě se lom cení, neboť paprsek pozorovatel vnímá jako živý oheň.

Příliš hluboký brus
Příliš hluboký brus

Je-li brus příliš hluboký, vstupuje světlo do první fazety pavilonu pod příliš ostrým úhlem, aby se správně odrazilo. K další fazetě proniká pod nevhodně nízkým úhlem a paprsek se tak láme a uniká spodní částí kamene. Následkem toho se celá plocha tabulky zdá být tmavší, což vytváří efekt známý jako „nail head – diamantování". Mezi tmavými ploškami tabulky sem tam probleskne světlo, jež snižuje celkovou brilanci kamene.

Příliš mělký brus
Příliš mělký brus

Jestliže je brus diamantu příliš mělký, vstupuje do něj světlo pod nízkým úhlem a po průchodu fazetou se láme a uniká spodní částí kamene. Často tak vzniká efekt zvaný „fish eye – rybí oko", při kterém pod tabulkou vzniká světelný kruh, jenž je způsoben odrazem rundisty.

Stupně brusu

Při pohledu na třpytivý diamant asi nikoho napoprvé nenapadne, kolik úsilí a přesných propočtů za jeho půvabem stojí. Odborníci z GIA vycházeli z přesných měření a určili proporce excelentního brusu. Ke sledovaným číslům patří hloubka diamantu (hloubka ku jeho šířce), tabulka diamantu (šířka tabulky ku šířce kamene), úhel pavilonu a úhel koruny, šířka rundisty a velikost kalety.


Hloubka diamantu

Hloubka se u diamantu definuje jako vzdálenost mezi kaletou a tabulí při pohledu zboku. Vyjadřuje se v milimetrech.

Procento hloubky je výsledkem dělení hloubky v mm a šířky (průměru rundisty) v mm. Pokud má tedy diamant hloubku 3 mm a šířku 4,5 mm, pak je procento hloubky rovno 66,7 %. Čím nižší toto procento bude, tím větší se kámen o stejné karátové hmotnosti bude zdát. Většina jeho velikosti se totiž rozloží do jeho šířky.

Hloubka (%) = hloubka (mm) / průměrný průměr rundisty (mm)

Tabulka diamantu

Procento tabulky je výsledkem dělení šířky tabulky šířkou diamantu (průměrem rundisty). Proto pokud měří tabulka na šířku 3 mm a šířka kamene se rovná 4,5 mm, pak získáme 66,7 % jako výsledek.

Tabulka (%) = šířka tabulky (mm) / průměrný průměr rundisty (mm)

Stupeň brusu v sobě zahrnuje procento hloubky i tabulky. Oba tyto faktory by vždy měly být chápány pouze jako jeden z determinantů při výběru diamantu, nikdy jako jediný činitel, na jehož základě se rozhodnete. Jakou roli procento hloubky a tabulky hrají poznáte pouze v případě, pokud porovnáváte dva kameny se stejným stupněm brusu. Tato čísla pak mohou posloužit jen jako detail, který ovlivňuje optickou velikost diamantu (a to zejména v případě hloubky).


Diamantový proporční diagram

Diamantům by neměl chybět certifikát, jenž zahrnuje i proporční diagram. Toto grafické znázornění přesně popisuje proporce kamene: rozměry rundisty, kalety, procento hloubky a tabulky a další důležité údaje, jako jsou například úhly koruny a pavilonu. Každý úhel a rozměr se měří světelným měřidlem. Proporční diagram je otiskem prstu diamantu. Za určitý ideál, jehož se snaží dosáhnout všichni brusiči, se považuje tzv. Tolkowského ideální brus, který byl pojmenovaný po svém objeviteli – matematikovi a gemologovi Marcelu Tolkowském v roce 1919.

Diamantový proporční diagram

GIA tyto proporce lehce modifikoval a přizpůsobil je diamantům ve vynikajícím (excelentním) stupni kvality.


Proporce vynikajícího brusu

Tabulka % – 52,4–57,5 %

Hloubka % – 56,88–63,92 %

Úhel koruny – 33,7–35,8 °

Úhel pavilonu – 40,2–41,25 °

Tloušťka rundisty – Úzká–střední

Velikost kalety – Žádná

Symetrie

Symetrie odkazuje na přesnost tvaru a uspořádání fazet diamantu. Vypovídá i o tom, jestli se na kameni vyskytují deformované fazety nebo fazety navíc, jestli kaleta a tabulka leží mimo osovou souměrnost a jestli je rundista například zvlněná. Když jsou fazety dobře vyvážené a sladěné, kámen vyniká symetrií, jež hraje rozhodující roli pro vytvoření optimální brilance a lesku. Chyby v ní zahrnují fazety, které nejsou správně zarovnány, jsou nevhodně tvarované nebo se nacházejí mimo střed tabule.

Diamant se špatnou symetrií hůře odráží světlo, které do něj vstupuje, a odesílá ho v pokřivených úhlech, čímž snižuje brilanci. Brusiči často úmyslně sleví z dokonalé symetrie proto, aby zabránili tomu, aby se vada surového kamene přenesla do výsledného produktu jejich práce.


Stupně hodnocení symetrie

Vynikající (excellent)

Pod 10x zvětšením nejsou viditelné žádné nedokonalosti v symetrii.

Velmi dobrá (very good)

Pod 10x zvětšením je velice obtížné objevit nějaké nedokonalosti v symetrii.

Dobrá (good)

Pod 10x zvětšením je obtížné objevit nějaké nedokonalosti v symetrii.

Průměrná (fair)

Pod 10x zvětšením lze zaznamenat nedokonalosti v symetrii, které lze spatřit i pouhým okem.

Slabá (poor)

Nedokonalosti v symetrii jsou viditelné pouhým okem.

U diamantů, jejichž symetrii lze ohodnotit jako vynikající až dobrou, neberte tento faktor jako primární při rozhodování o koupi. Diamanty výjimečného vzhledu mohou být charakterizovány kterýmkoliv z uvedených stupňů. Symetrie hraje větší roli u kamenů s čistotou VVS2 a lepší, neboť jemné vady vyvolané průměrnou nebo slabou symetrií (které mohou připomínat tečky) by ohrozily jinak stále bezchybný vzhled diamantu.

Tento prvek brusu má i přes svůj lehký dopad na finální vzhled kamene výrazný vliv na cenu. Kámen s vynikající symetrií a leštěním může být až o 10–15 % dražší než ten, který se chlubí pouze dobrou symetrií a leštěním.

Pokud vybíráte diamant, nehleďte pouze na symetrii. Jistě byste ji neměli zcela opominout, ale ale rozhodně by neměla být důvodem, proč daný kámen nekoupíte. Vyšší pozornost jí věnujte hlavně v momentě, kdy plánujete do drahokamu investovat velkou částku. Například při porovnávání dvou diamantů se stejným stupněm brusu ji lze zohlednit pro další upřesnění faktorů.


Vady v symetrii diamantu


Zvlněná rundista (wavy girdle)

Rundista by měla být rovná a rovnoběžná s tabulkou. V tomto případě se ale po obvodu kamene „vlní“.

Nesoulad koruny a pavilonu (crown & pavilion misalignment)

U kulatého briliantu by se měly špičky fazet koruny a fazet pavilonu přesně setkat na rundistě. Tato chyba vede ke špatnému zarovnání uvedených styčných bodů.

Fazety navíc (extra facets)

Fazety navíc jsou typicky umístěné na pavilonu blízko rundisty, ale mohou se objevit kdekoliv na kameni.

Kaleta mimo střed (off-center culet)

Chcete-li zkontrolovat, jestli je kaleta na správném místě, podívejte se na diamant shora. Tabulkou uvidíte fazety spodní části rundisty. Pokud linie, které formují, vypadají jako dokonalý čtverec, pak je kaleta uprostřed. Pokud se kříží, pak tomu tak není.

Tabulka mimo střed (off-center table)

Umístění tabulky (největší plošky diamantu) by mělo být přesně uprostřed kamene, a navíc ještě rovnoběžně s rundistou. Jestliže však leží mimo střed nebo neodpovídá poloze rundisty, tak vznikají po stranách koruny nesouměrné úhly.

Nerovnoběžnost tabulky a rundisty (table & girdle not parallel)

Nejsou-li tabulka s rundistou umístěny rovnoběžně, pak bývá úhel na jedné straně koruny strmější než na druhé. Kámen tak ztrácí brilanci a jiskru.

Deformovaná tabulka (misshapen face)

Správná tabulka má tvar pravidelného osmiúhelníku. Všech osm stran stejné délky musí být rovnoběžných s protilehlou fazetou.

Nepřiléhající fazety (faces not pointing up)

Fazety u některých diamantů nejsou dokonale vybroušené do špičky. Perfektní briliant tvoří 58 přesně uspořádaných a špičatých fazet. U kamenů horší kvality se jejich vrcholy nemusí setkávat ve správném bodě.

Surový diamant v koruně a pavilonu (naturals on crown and pavilion)

Nevybroušené části kamene se obvykle šíří z rundisty, z níž vrůstají do koruny nebo pavilonu.


Proč na symetrii záleží?

Toto kritérium bývá zahrnuto do certifikátů (např. od GIA), neboť představuje kvalitu řemeslného zpracování kamene (broušení a tvarování). Když diamant dosahuje vyššího hodnocení v oblasti symetrie, lze očekávat, že bude lépe vypadat. Ve spojení s barvou a čistotou pak jakost brusu ovlivní výslednou cenu.

U nezasazených kamenů jsou drobné nedokonalosti v symetrii poměrně běžné, ale její klasifikace stupněm průměrný či slabý ústí ve vady viditelné pouhým okem.

Leštění

Leštění ovlivňuje, jak dobře bude procházet světlo kamenem. Patří k nejdůležitějším atributům při určování brilance. Diamanty s leštěním ohodnoceným jako slabé se méně třpytí, protože mikroskopické linie rozostřují povrch kamene. Tím snižují množství světelných paprsků, které do diamantu vstoupí, nebo se z něj odrazí. Leštění tedy lze charakterizovat jako stupeň hladkosti každé z fazet. Při broušení a leštění se na povrchu diamantu mohou vytvořit různé nedokonalosti, které negativně působí na odraz a lom světla.

Americký gemologický institut (GIA) představil diamantovému světu stupnici, která se při evaluaci kamenů používá dodnes.

Vynikající (excellent)

Pod 10x zvětšením nejsou vidět žádné defekty v leštění.

Velmi dobré (very good)

Pod 10x zvětšením lze velice obtížně spatřit jakékoliv defekty v leštění.

Dobré (good)

Pod 10x zvětšením lze obtížně spatřit jakékoliv defekty v leštění.

Průměrné (fair)

Pod 10x zvětšením lze spatřit defekty v leštění, dokonce jsou viditelné i pouhým okem.

Slabé (poor)

Pouhým okem lze rozpoznat defekty v leštění.

Téměř každý kámen (s výjimkou bezchybných) má povrch poznamenaný památkou na leštění. U diamantů s vynikajícím ohodnocením leštění jsou lešticí linie natolik jemné, že je lze spatřit pouze pod vysokým rozlišením a pouze z určitého úhlu. Při klasifikaci gemologické laboratoře vyhodnocují i typy stop.


Poškrábání (sratch)

Bílá průhledná linka na povrchu diamantu.

Vroubek (nick)

Drobné vroubky na spojích fazet nebo rundisty.

Abraze (abrasion)

Oděrky způsobené řadou vroubků na spojích fazet.

Důlek (pit)

Malý otvor zpravidla způsobený vypadnutím tečkové inkluze z její kapsy v průběhu leštění.

Ještěrčí kůže (lizard skin)

Nerovně vyhlížející textura na povrchu diamantu.

Surová rundista (rough girdle)

Nevyleštěná část rundisty po broušení.

Spáleniny (burn marks)

Vrstvy bělavého zákalu povětšinou způsobené vysokou teplotou lešticího kolečka nebo klenotnického hořáku.


Nejdůležitější je, aby tyto nedokonalosti nepronikly pod povrch kamene.

K leštění kamene dochází během jeho broušení. Velkou část práce odvede brusič pomocí lešticího kolečka, které svým povrchem připomíná smirkový papír. Je povrstveno jemně drcenými průmyslovými diamanty a „pískováním“ dovede nezasazený kámen do vysokého lesku. V některých případech brusič leští diamant ručně – jedná se především o případy, kdy kámen dosahuje vynikajícího hodnocení v dalších kategoriích a má tak potenciál být oceněn vskutku vysoko.

Celý lešticí proces je neskutečně náročnou disciplínou. Nejvíce fatálních chyb se zpravidla objevuje na tabulce, která je nejplošší a nejviditelnější oblastí kamene. Hlavním úkolem brusiče je dosáhnout co nejlepšího a nejrovnoměrnějšího lesku, aniž by příliš leštil tabulku.