Jak na Vary aneb naše tipy nejen na šperky na filmový festival v Karlových Varech

Tak se rok s rokem sešel a první červencový týden bude v naší zemi opět ve znamení jedné z nejočekávanějších kulturních akcí roku - Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech s pořadovým číslem už 51! A jelikož filmy a Vary jsou naší velkou srdeční záležitostí, rozhodli jsme se pro vás sepsat pár slov o tom, jak festival vznikl, co nás zde letos čeká, co můžete dělat ve Varech v pauzách mezi filmy a v neposlední řadě, jakými šperky se ozdobit!


Karlovy Vary jsou bezesporu jedním z nejznámějších lázeňských měst v naší zemi. Město se rozkládá v kopcovitém údolí v západních Čechách a kromě toho, že mu v minulosti věčnou slávu zařídily karlovarské minerální vody nebo Jan Becher, je v současnosti synonymem pro Karlovy Vary filmový festival, díky kterému toto tak trochu mrtvé město ožije a na jeden týden se stane pupkem pozornosti napříč celou střední a východní Evropou. Přesně tak, tento filmový festival není jen tak ledajakým benjaminkem na trhu, ale můžeme jej s klidným svědomím postavit do řady vedle velkých prestižních festivalů v Cannes, Berlíně, San Sebastianu, Moskvě, Montrealu a dalších městech. Jako jeden z nejstarších festivalů je zařazen do kategorie A. Pod tímto označením si představte tzv. nespecializovaný festival se soutěží celovečerních hraných filmů. Festival je nejen oblíbeným u odborné veřejnosti, ale i u diváků, kteří se do Varů vypravují ve větším a větším počtu.

Vizuál

O letošní vizuální podobu filmových plakátů a loga se opět postaralo Studio Najbrt, které s MFFKV spolupracuje už od roku 1994. Studio Najbrt si poslední roky hraje s black & white minimalismem a ne vždy sklízí pozitivní kritiku jak od odborné, tak laické veřejnosti. Za připomenutí stojí 49. ročník festivalu, kdy formu čísel Studio znázornilo ve tvaru vepře, což na sociálních sítích vyvolalo řadu parodií. Ani loňský jubilejní 50. ročník nezůstal bez negativních reakcí. Zpočátku kudrlinkaté logo s odkazem na dlouholetou minulost festivalu všichni vnímali jako vtip a nikdo se nedovedl ztotožnit s tím, že by Studio Najbrt opravdu nabouralo navazující minimalistickou tradici vizuálů. Opak byl pravdou a nabubřelý font v kombinaci s portréty všech, kteří současný festival tvoří, byl hlavním motivem celého festivalu.

Letošní vizuál je postaven na přesném opaku a nese se v duchu tzv. antiselfies.
Kviff

Hlavním motivem černobílých plakátů jsou lidé, kteří se před objektivem paparazzi schovávají. Na vizuálu se podílel designer Aleš Najbrt, fotograf Václav Jirásek a grafička Zuzana Lednická.

I letos se dočkáme filmových znělek s významnými osobnostmi filmu. Po Helen Mirren, Judeu Lawovi, Otakarovi Vávrovi a dalších se můžeme těšit například na Zdeňka Svěráka, který letos slaví jubileum. Znělku zrežíroval Ivan Zachariáš a na sociální síti karlovarského festivalu byly uveřejněny 2 fotografie z jejího natáčení. Můžeme se nyní pouze domnívat, zda si Zdeněk Svěrák spálí sešit se svými nápady, či nikoliv. Sami jsme velmi zvědaví!

Historie festivalu

To, že festival vznikl v západních Čechách, není jen tak náhodou. První touhy po založení mezinárodně uznávaného filmového festivalu se objevily těsně po konci 2. světové války. Lázeňská města na západě Čech měla nejen dobrá dopravní spojení s ostatními městy, ale i především vysokou kapacitu lůžek pro ubytování lázeňských hostů, kteří byli většinou ze zahraničí.

První ročník festivalu se uskutečnil v roce 1946, ale v Mariánských lázních. Zúčastnilo se ho celkem 7 států a diváci mohli zhlédnout dohromady 21 filmů, které v té době ale ještě nesoutěžily. Další ročník opět proběhl v tzv. “Mariánkách”, zúčastnilo se ho 9 států a filmů bylo k vidění již 56, opět nesoutěžních. Třetí ročník už byl soutěžní a poprvé se zde objevila soutěž o Křišťálový glóbus. V roce 1948 se počet účinkujících států navýšil na číslo 16. Čtvrtý ročník se naposledy konal v Mariánských lázních a v roce 1950 došlo k přesunu do Karlových Varů, které jakožto krajské město představovaly lepší zázemí pro rozrůstající se festival. Jako spousta jiných kulturních odvětví i tento festival trpěl v 50. letech minulého století na úkor socialistického režimu v naší zemi. Jako soutěžní kategorie byly nuceně zařazeny například Cena míru nebo Cena práce a oceněn musel být každý zasloužilý film z východního bloku. V roce 1956 se filmový festival ve Varech zařadil díky organizaci FIAPF (Fédération Internationale des Associations de Producteurs de Films, Mezinárodní federace asociací filmových producentů) do kategorie A po bok festivalů v Cannes, Berlíně, Benátkách apod.

Nejkrušnější chvíle čekaly festival po Sametové revoluci. K jeho vzkříšení došlo až v roce 1994, kdy si jej pod křídla vzali herec a rodák z Děčína Jiří Bartoška a filmová publicistka Eva Zaoralová. Díky těmto dvěma osobnostem českého filmu se festival stal prestižní záležitostí, která se koná každoročně a na kterou vždy zavítají významné filmové osobnosti světového formátu.


Na festivalu se prolínají dvě sekce - soutěžní a nesoutěžní. V rámci soutěžní sekce bojují filmy v následujících kategoriích - Hlavní soutěž, Na Východ od Západu a Soutěž dokumentárních filmů. Soutěžit mohou pouze filmy, které byly vytvořeny po 1. lednu přechozího kalendářního roku a které ještě nebyly uvedeny mimo zemi, odkud pochází.

V rámci nesoutěžní sekce si pořadatelé kladou za cíl představit divákům současnost i minulost domácí i světové kinematografie. Můžete zde najít české filmy, které byly natočeny během uplynulého roku, sekci Horizonty, která se vyznačuje světově oceněnými filmy z jiných festivalů, a mnohem více sekcí, kde je mimo jiné i kategorie filmů, které jsou vždy poctou jednomu určitému tvůrci, nejčastěji režisérovi, letos Ottovi Premingerovi.

Letošní Karlovarský festival zahájil 1. července v hotelu Thermal koprodukční film Anthropoid od britského režiséra a scénáristy Seana Ellise. Premiéra tohoto filmu nebyla zvolena jen tak náhodou, jelikož v tomto termínu si připomínáme výročí této významné události pro české dějiny. Jak sami pořadatelé festivalu píší: “Operace Anthropoid se stala iniciačním momentem pro mnoho odbojových aktivit ve 2. světové válce a pomohla - bez ohledu na tragické následky - posílit pocit národního sebevědomí, vlastenectví i osobní statečnosti jednotlivců.”

Z českých hereček se v tomto snímku můžete těšit na Aňu Geislerovou, která zde hraje Gabčíkovu manželku.

Naše tipy na filmy

Každý má samozřejmě jiný vkus a určitě se nemusíte s našimi tipy ztotožnit. Nicméně vybrali jsme pro vás několik snímků, které by vás možná mohly zaujmout stejně jako nás. Letos u nás vede sekce Mexiko v ženském rodě, jelikož mexické filmy nás zkrátka baví, především pokud se jedná o filmy přímo z prostředí tohoto státu. Autentičnost, surové prostředí, sociální nůžky rozevřené napříč společností a neutichající problémy s drogovými kartely. To jsou většinou nosná témata těchto snímků. Mexické filmy byly kdysi především parketou mužů, ale mezi osobnostmi mexického filmu nalezneme i spoustu inspirativních žen. Pro zajímavost - první mexickou režisérkou byla nejspíše Mimí Derba (1888-1953).

Náš první tip je na film Bouře (2016) od Tatiany Huezo. Film v dokumentárním stylu reflektuje současné systematicky páchané bezpráví, které rezonuje mexickou společností. Pokud se chcete dozvědět více o praktikách drogových kartelů a o strachu, který rozlévají napříč zemí, je tento film určitě skvělou volbou.

Chcete nahlédnout pod pokličku života v chudinské čtvrti v hlavním městě? Tak to si určitě vyberte film Do očí (2014). Protagonistka Mónica se snaží pomoci malému chlapcovi z ulice, který má degenerativní chorobu očí. Jak se Mónice podaří chlapce zachránit a jaké to musí být, když máte tak velké sociální cítění? Jsme moc zvědaví!

Další film, který bychom určitě chtěli shlédnout, je Potěšení na mé straně (2015). Režisérka Elisa Miller měla za cíl promítnout do filmu výpověď o své generaci, o vztazích, které nefungují, o vztazích, které nejsou schopny odpoutat se od starých vzorů. Tohle téma nás velmi zajímá, snad film nakonec uvidíme.

I v dalších kategoriích bude na festivalu možno vidět opravdu spoustu kvalitních snímků. Je jen na vás, jakému stylu dáte přednost. Nás ještě zaujal film Bestie bez vlasti (2015) od Cary Joji Fukunaga. Příběh je zasazen do jedné západoafrické země, kde zuří válka. Hlavní postavou je osmiletý chlapec Agu, který se stane vojákem proti své vůli za série několika iniciačních rituálů. Silný příběh o ztrátě lidskosti na africkém kontinentu bude určitě stát za to.

Další film, který nás zaujal, nese jméno U trati (2014). Jedná se o rumunsko-švédský film o manželském páru, který rozdělilo především cestování za prací. Jedná se o častý současný trend, který některým rodinám příliš nesvědčí. A jak to dopadne mezi Adrianem a Monikou? Necháme se překvapit.

Co si také určitě nechceme nechat ujít, je uvedení pilotních dílů nového seriálu Pustina (2016), který režíroval Ivan Zachariáš. Pustina je sondou do periferie naší země, konkrétně do česko-polského pohraničí. Co může způsobit hlasování o budoucnosti těžby uhlí, brzy uvidíme nejen v tomto filmu, ale v blízké budoucnosti dost možná i v Ústeckém kraji v oblasti Horního Jiřetína. Seriál si tedy pohrává s velmi aktuálními tématy a již teď se na něj těšíme. Se scénářem pomáhala i uznávaná Alice Nellis, tudíž výsledek určitě bude stát za to.

A poslední snímek, který bychom vám rádi doporučili, je Nová kůže (2016), španělsko-švýcarský film, který se odehrává v Pyrenejích. Hlavní postava, sedmnáctiletý Gabriel, před 8 lety zmizel při tragické nehodě a nyní se vrací zpět do vesnice, kde jej už většina považovala za mrtvého. Gabriel trpí rozsáhlou anamnézou a snaží se nalézt sám sebe i své blízké, jenže ne pro všechny je přesvědčivý. A jak to dopadlo, se snad také dozvíme.

Pro větší přehled o filmech doporučujeme přejít rovnou na oficiální stránky karlovarského festivalu zde.

Co dělat v pauzách mezi filmy

Jak jsme již napsali, Karlovy Vary jsou krásné lázeňské město, které je ze všech stran obklopeno kopcovitou přírodou. Pro méně pohyblivé je to možná nevýhoda, pro ty aktivnější jisté pozitivum. Nad historickým centrem se ve strmých kopcích skrývá mnoho zajímavých vyhlídek, které vám dovolí vidět Vary z tak trochu jiné perspektivy. Schody k těmto vyhlídkám jsou strmé, nicméně alespoň cesty netrvají zas až tak dlouho. Určitě doporučujeme nejbližší vyhlídku Jelení skok anebo vyhlídku Petra Velikého, která je jen o pár kroků dále.

Výhled Karlovy Vary

Pro méně odvážné zůstaneme v centru podél řeky Teplé. Samotná procházka napříč historickým centrem Karlových Varů je super už od Muzea J. Bechera, odkud pokračujete pěší zónou T. G. Masaryka až k hotelu Thermal a odtud své kroky směřujete podél atraktivních kolonád a dostaveníček u termálních pramenů až do nejzazšího cípu historického centra směrem k hotelu Pupp. Cestou můžete zkoušet výdrž svých prstů pod termálními prameny anebo ukusovat lázeňské oplatky.

Lázeňská oplatka

Pokud dostanete chuť na kvalitní výběrovou kávu, určitě byste neměli minout kavárnu Republica Coffee, která se nachází hned na začátku pěší třídy T.G.M. Kromě vlastnoručně upražené kávy mají i super dezerty a místo je více než příjemné.

Kavárna Republica Coffee

Pokud by vám nálož sladkého tady nestačila, je čas vypravit se o pár ulic dál, kde na vás z tzv. “hladového okna” číhají ty nej Dobrotky palačinky ve stylu francouzských crepes. Ty nejlepší na západě Čech! V nabídce mají více než desítku různých variací a cena je více než příjemná. Pokud byste v této chvíli rádi vystřídali sladké za slané, určitě doporučujeme navštívit malé, ale velmi útulné bistro Pasta Centrale, kde si skvěle pochutnáte na domácích těstovinách. Jídlo je výborné a rychle na stole, obsluha legendární.

Bistro Pasta Centrale

Tipy na šperky na festival

Lázeňská města vždy vybízela k eleganci a i samotné Vary na nás takto působí, především v době konání filmového festivalu. Je jasné, že šperky budete přizpůsobovat svým outfitům, nicméně letošní ročník vidíme tak trochu v #allwhite duchu, proto i naše tipy na šperky se budou ubírat tímto směrem. Nechali jsme se tedy inspirovat současným minimalistickým trendem monochromatických barev a bílou lázeňskou architekturou. Bílé perly a bílý opál jsou tedy jasnou volbou. Náš tip na náušnice:

Náš tip na náhrdelníky:

Je více než jasné, že ruce budete ukazovat často. De facto při jakémkoliv ukazování vstupenky anebo při ladném držení lázeňské oplatky. Pro tyto případy se vyzbrojte rovněž šperky s perlami nebo bílým opálem a nezapomeňte je sladit se svou manikúrou v #allwhite tónu.

Naše tipy:

Přejeme vám spoustu zhlédnutých filmů, krátké čekání na lístky a štěstí na hvězdy filmového plátna. Zkrátka užijte si Vary se vším všudy!

Bára, milovnice filmového festivalu v KV <3


Zdroje obrázků: mediaguru.cz, FB profil Pasta Centrale a Republica Coffee, vlastní fotografie redakce

Zdroj informací: cankovska.cz, najbrt.cz, mediaguru.cz, kultura.zpravy.idnes.cz, kviff.com