Registrované partnerství
Registrované partnerství

LGBT a registrované partnerství

Láska prochází žaludkem a kvete v každém věku. A někdy se amorovy šípy vzpříčí všem konvencím a zkrátka k sobě svedou osoby stejného pohlaví nebo s odlišnou sexuální či genderovou identitou. Tato menšinová komunita se nazývá LGBT a zahrnuje lesby, gaye, bisexuály a transsexuály. Když se mají dva lidi rádi, přirozeným vyústěním jejich vztahu je většinou svatba. Jak je to se sňatky homosexuálů? Pojďme se na to společně podívat.


Registrované partnerství nebo manželství?

V České republice je v současnosti povoleno osobám stejného pohlaví uzavřít tzv. registrované partnerství. Ač si spousta lidí myslí, že je to vlastně svatba homosexuálů, opak je pravdou. Registrované partnerství se od institutu manželství stejnopohlavního páru velmi liší. Z právního hlediska totiž tento akt není postaven na stejnou úroveň jako manželství heterosexuálních párů. To je podle LGBT komunity nejpalčivější problém. Na rozdíl od manželů jsou totiž stejnopohlavní partneři velmi omezováni v oblasti péče o děti, vymezení společných práv a povinností, ve vzniku a případně zániku partnerství.

To znamená, že si například partner nemůže přisvojit dítě druhého partnera (z předchozího vztahu apod.), nemohou si ani společně osvojit dítě z ústavu nebo být společnými pěstouny. Děti z registrovaného partnerství nemají nárok na dědictví nebo sirotčí důchod po svém faktickém rodiči. Faktický rodič je zpravidla ten z páru, který není biologický a nebyl oficiálně uznán jako zákonný rodič. Tento partner nemůže být ani zákonným zástupcem dítěte. Zatímco běžným novomanželům vzniká automaticky právo na společné jmění, registrovaní partneři jsou pouze podíloví spoluvlastníci. Stejně jako v případě dětí nemají nárok na vdovský/vdovecký důchod.

Jaká je situace v Evropě?

V mnoha dalších státech je registrované partnerství vnímáno jako obdoba sňatku heterosexuálních párů. LGBT komunita se však vymezuje proti rozdílnému pohledu na jejich „druh“ lásky. Proto ve snaze o zrovnoprávnění vyvíjejí tlak na představitele států, aby mohli uzavírat stejnopohlavní manželství, které by bylo po všech stránkách rovno sňatku muže a ženy.

V mnoha státech se jim tyto aktivity vyplatily, a kromě sňatku si mohou homosexuálové adoptovat také děti. Lze to například v severských zemích, Nizozemsku, Španělsku, Portugalsku, Německu a Rakousku. V Belgii a Anglii je možné stejnopohlavní manželství, avšak bez možnosti adopce. Stále jsou však země, kde je společné soužití osob stejného pohlaví neuznáváno.

Když se muž se ženou rozhodnou pro svatbu v zahraničí, po návratu domů je jejich sňatek uznán ve všech ostatních zemích Evropské unie. To se ovšem nevztahuje na sňatky LGBT osob. Partneři sice mohou uzavřít manželství v zemi, která to umožňuje. Po návratu do Česka se však bude k jejich vztahu přistupovat opět jako k registrovanému partnerství s místními náležitostmi.

Nevěsta a svědkyně
Samotný vstup do registrovaného partneství je spíše administrativním úkonem.
Nevěsta a družičky
Následná oslava LGBT svazku se však může nést v libovolném duchu.

Registrované partnerství a česká legislativa

Registrované partnerství smí v České republice uzavřít pouze dvě osoby stejného pohlaví (na rozdíl od světové praxe, kde tento svazek mohou uzavřít také heterosexuálové). Tyto osoby musí být zletilé a svéprávné. Do registrovaného partnerství lze na českém území vstoupit také s cizincem, pokud je jeden z páru občanem České republiky.

Výběr místa

Samotný vstup do tohoto svazku není tak společenská událost jako běžná svatba, je spíše administrativním úkonem. Odehrává se pouze na 14 vybraných matričních úřadech (jeden v každém kraji). Na rozdíl od sňatku se uzavírá před matrikářem, nikoliv před starostou, místostarostou nebo zastupitelem. Před ním partneři pouze prohlásí, že chtějí uzavřít partnerství. Tento akt nemusí být veřejný, dokonce k němu nejsou nutní žádní svědci.

Pokud partneři touží po „svatbě“ v zahraničí, mají smůlu. Registrované partnerství bohužel nelze uzavírat na zastupitelských úřadech v cizině. Stejně tak tomu může být, pokud by se dvojice chtěla sama sobě oddat na nějakém romantickém místě. Některé instituce jsou vstřícné a partnerům vyhoví, jiné si však diktují vlastní podmínky. Takže dvojici nezbyde nic jiného než se registrovat na úřadě, v přidělený den a hodinu. A nejspíše si kvůli tomu budou muset vzít dovolenou, protože na rozdíl od snoubenců jim zákon neumožňuje využít dvoudenní volno.

Kolik to celé stojí?

Ať už se muž se ženou rozhodnou pro jakýkoli druh svatby, je třeba za ní na úřadě zaplatit. Byť je registrované partnerství v mnoha ohledech odlišné od běžného sňatku, v tomto se mu vyrovná. Správní poplatek za uzavření partnerství přijde na 2 000 Kč. Ovšem v tom případě, pokud alespoň jeden z partnerů má trvalý pobyt na území ČR. Pokud oba zamilovaní pobývají mimo Česko, vyjde je tento akt na 3 000 Kč. K tomu všemu je však ještě potřeba připočíst provozní poplatky, které si účtují matriční úřady. Ty mohou být v řádu další tisícikoruny.

První společné dny

Ani stejnopohlavní páry se neobejdou bez obíhání úřadů po obřadu. Tedy pokud chce dvojice nosit stejné příjmení. Registrovaným partnerům totiž po ceremonii zůstává jejich příjmení. Jestliže si jej chtějí změnit, místo na svatební cestu povedou jejich první kroky opět na matriční úřad. Změna jména se provádí za poplatek 1 000 Kč.

Místo na svatbu
Povolení ke svatbě na jiném místě než je úřad záleží na rozhodnutí konkrétní instituce.
Svatební hostina
Po formálním obřadu mohou LGBT páry zvolit jakýkoli styl svatební hostiny a oslavy.

Tradiční svatba?

Na rozdíl či snad právě navzdory formálnímu obřadu se zbytek „svatby“ může nést v tradičním nebo naopak velmi neotřelém duchu. To, že k uzavření registrovaného partnerství není potřeba svědků neznamená, že se jich partneři musejí nutně vzdát. Mohou si vybrat ze svého okolí blízké osoby, které jim nejenom pomohou s přípravou svatební hostiny a oslavy, ale také je doprovodí k tomuto životnímu kroku. Místo podpisu do matriční knihy se pak svědci mohou podepsat například na pamětní listinu.

Symboly lásky

Ať už se lásce oddávají muž a žena nebo dvě ženy či dva muži, jejich vztah zůstane navždy zpečetěn v kroužku z drahého kovu. Ten v sobě nese symbol vlastnictví, věrnosti, domova a ochrany. LGBT páry mají samozřejmě stejně volnou ruku ve výběru snubních prstenů jako páry smíšené. Mohou vybírat jak z nabídky tradičních, tak i extravagantních šperků. Záleží na gustu každé dvojice, jestli zvolí kombinaci „dámského“ a „pánského“ prstenu, tedy že jeden klenot je více zdobený drahokamy, kdežto druhý je spíš jednodušší. Případně mohou milenci zvolit dva stejné kousky. Samozřejmostí v našem klenotnictví je pak případná úprava nebo výroba šperku na míru.

Šaty dělají člověka. A taky nevěsty a ženichy

Také ve výběru ošacení má dvojice zcela volnou ruku. V případě gay páru mohou jít oba partneři ve stejném typu svatebního obleku. Mohou se však odlišit barevně či pomocí doplňků. Lesbické nevěsty mají o trochu více možností. Zatímco jedna nevěsta si může zvolit noblesní svatební šaty, druhá může kráčet po jejím boku v obleku. Další možností je dámský kostýmek nebo pánský oblek pro obě dámy, a to v rozličných barvách. Ojedinělá však není ani varianta, kdy obě nevěsty obléknou elegantní svatební šaty.

Svatební oblek ženicha
Partneři mohou své obleky odlišit barevně nebo pomocí nejrůznějších doplňků.
Snubní prsteny
LGBT páry mají volnou ruku při výběru snubních prstenů stejně jako ty smíšené.
Jak je vidět, cesta LGBT komunity k lásce není vždy jednoduchá. Od přiznání skutečnosti a brodění se napříč konzervativními proudy až po oficiální zpečetění vztahu. Ne nadarmo se však říká, že láska hory přenáší a zvítězí nad nenávistí.